Muzeum starých strojů

Muzeum Starých Strojů a Technologií

Příspěvek k historii firmy Warnsdorfer Maschinenfabrik, Eisengiesserei und Kesselschmiede, Wenzel Bönisch, Warnsdorf

Úvodem bych chtěl vyslovit poděkování všem, kteří mi jakkoliv pomohli zasadit byť i drobné kamínky do pestré mozaiky, kterou historie firmy Bönisch bezesporu je, a bez nichž by tento článek nevznikl.
O městu Varnsdorfu se lze v dnes už historické naučné literatuře dočíst následující:

Warnsdorf - průmyslové město v severních Čechách při saské hranici na trati Podmokly - Warnsdorf a saské trati Biskupice - Žitava (Bischofswerda - Zittau pozn. aut.), má 1.970 domů a 21.150 obyvatel (1920), z toho 12.000 Čechů (r. 1910 23.220 obyvatel, z nich 8 Čechů). Četnými továrnami jest zde zastoupen průmysl bavlnářský, lnářský, vlnařský, zpracování juty, barvířství a apretury. Dále jsou zde továrny na stroje, slévárny, závody chemické a zpracování koží. Filiálka Bankovního úřadu ministerstva financí, České eskomptní banky a úvěrního ústavu, Všeobecné české bankovní jednoty. (Ottův obchodní slovník, díl II., část 2., 1925)

Výrobní štítek parního kotle vyrobeného firmou Warnsdorfer Maschinenfabrik,
Eisengiesserei und Kesselschmiede, Wenzel Bönisch, Warnsdorf

Jeden z obecně charakterizovaných varnsdorfských podniků představovala i firma Warnsdorfer Maschinenfabrik, Eisengiesserei und Kesselschmiede, Wenzel Bönisch.

V průběhu roku 2006 se podařilo do sbírkového fondu získat bronzovou výrobní tabulku, která se stala iniciačním prvkem celého pátrání (viz obr. 1). Štítek pochází ze zbytku strojního zařízení v bývalé mechanické tkalcovně bratří Krausů v Rumburku v dnešní Hálkově ulici 1184/12 (někdejší Dr. Fischerstraße1).

S jistotou lze tvrdit, že tabulka představuje v tomto okamžiku poslední pozůstatek parního kotle vyrobeného firmou Bönisch ve Varnsdorfu v roce 1909 pod výrobním číslem 254. Kotel byl s největší pravděpodobností ležatého provedení, ve finále byl umístěn v zazdívce, měl výhřevnou plochu 36,6 m2, provozní přetlak páry 8 atm a celý svůj život prožil nepříliš vzdálen od místa svého zrodu. Vydejme se tedy zpět v čase po stopách firmy Bönisch.

Jako oficiální rok založení je udáván letopočet 1883; firma sídlila v tehdejší Friedhofstraße 1277/V (dnešní ulice Svatopluka Čecha).

Vyobrazení závodu na firemním hlavičkovém papíru z roku 1901, vlevo je medaile Obchodní a živnostenské komory v Liberci -
ocenění podniku z První zemědělské a živnostenské okresní výstavy ve Varnsdorfu v roce 1896 (SOkA Děčín)

Nyní nechejme promluvit úřední zápisy jejich strohým jazykem. V podnikovém rejstříku bývalého Krajského soudu v České Lípě, svazek Id II, str. 266 se můžeme dočíst, že dne 26. dubna 1884 byla pod běžným číslem firem 519 a číslem zápisu 1 zapsána firma Wenzel Bönisch, Eisengiesserei und Maschinenfabrik (W. Bönisch, slévárna a strojírna) s místem hlavního závodu ve Varnsdorfu, jejímž majitelem byl Wenzel Bönisch, továrník, Varnsdorf. Zápis č. 2 ze 7. září 1889 nás informuje o změně názvu firmy na Warnsdorfer Maschinenfabrik, Eisengiesserei und Kesselschmiede W. Bönisch (Varnsdorfská strojírna, slévárna a kotlárna W. Bönisch), vlastník závodu je zde uváděn s přídomkem "majitel slévárny a strojírny ve Varnsdorfu".

Poslední uvedený záznam byl přenesen dne 20. března 1920 do podnikového rejstříku bývalého Krajského soudu v České Lípě, svazek AV, kde se pod běžným číslem firem 859 a číslem zápisu 1 nově dozvídáme, že krom zakladatele firmy W. Bönische je druhým společníkem Ing. Oskar Bönisch, přičemž každý ze společníků má právo jednat samostatně jménem firmy. Zápis 859/2 ze dne 25. září 1920 hovoří o udělení pospolité (kolektivní) prokury Vincenzi Bönischovi, účetnímu, a Gustavu Liehmannovi, vedoucímu slévárny ve Varnsdorfu. Ze zápisu 859/3 ze dne 29. listopadu 1933 se dozvídáme o úmrtí zakladatele firmy W. Bönische, jediným majitelem podniku se stává Ing. Oskar Bönisch, je rovněž vymazána kolektivní prokura Vincenze Bönische a Gustava Liehmanna.

Poslední citovaný zápis je přenesen ke dni 3. října 1939 do Obchodního rejstříku Obvodového soudu ve Varnsdorfu (Handelsregister des Amtsgerichts in Warnsdorf), oddíl A, svazek I, str. 64, číslo zápisu 1. Další záznam pochází ze 4. srpna 1941 a týká se změny obchodního názvu firmy na W. Bönisch. Zápis č. 3 z 20. listopadu 1942 hovoří o zániku firmy.

Výše uvedené informace jsou jistě zajímavé, ovšem nevypovídají nic o výrobním programu podniku. Je nutno podotknout, že ve státních archivech neexistuje archivní fond týkající se konkrétně jmenované firmy a že předválečný firemní archiv byl zničen v 50. letech 20. století, tudíž je potřeba čerpat odjinud, ale i tak jsou získaná data značně útržkovitá. Jedním z takových střípků je i zmínka, že v roce 1904 byl v přístavišti v Rozbělesích evidován v majetku firmy Lanna parní kotel, výrobek firmy Bönisch z roku 1901, výrobního čísla 170 s výhřevnou plochou 3,2 m2 a provozním přetlakem páry 8 atm.

Další z vedlejších zdrojů představuje například Jahrbuch der österreichischen Industrie (Ročenka rakouského průmyslu); v ročníku 1914 se praví - Varnsdorfská strojírna, slévárna a kotlárna Wenzel Bönisch, založena 1883, obchodní zastoupení ve Vídni, Budapešti a Moskvě, 170 dělníků, výroba parních strojů, parních kotlů a textilních strojů pro tisk, barvení a apretaci.

V průběhu existence se firma zabývala i výrobou dalších zařízení, jak je patrno z firemních prospektů. Německy psaný inzerát v ilustrovaném kalendáři Warnsdorfer Bote (Varnsdorfský posel) pro rok 1893 upřesňuje výrobní program pro toto období; uvádí se v něm:

Varnsdorfská strojírna, slévárna a kotlárna
W. Bönisch, Varnsdorf
v Čechách se doporučuje k dodávkám:

Parních strojů s šoupátkovým a ventilovým rozvodem, parních čerpadel, důlních čerpadel, čerpadel k napájení kotlů, pomocných strojů pro výrobu sametu, apretury a barvířství, kartáčovacích strojů, drasticích strojů, voskovacích strojů, škrobicích strojů, pracích strojů pro zboží a příze, odstředivých sušicích strojů, brousicích strojů s pemzovými válci, navíjecích strojů s měřicím zařízením, soukacích strojů, sušicích strojů, kalandrů, hydraulických lisů, lisů zboží s ručním i strojním pohonem, vysekávaček a prostřihovadel pro výrobu ocelového zboží, ohýbaček plechu a děrovacích strojů, kompletních zařízení pil, jako rámových pil, okružních pil, strojů na výrobu šindelů atd., výtahů s ochranným záchytným zařízením, ventilátorů, exhaustorů, jeřábů, navijáků, válcových mlýnů na hlínu, mísidel na hlínu, kompletních transmisních zařízení s přenosem výkonu lanovým, řemenovým i pomocí ozubených kol, vytápěcích zařízení, parních kotlů osvědčené konstrukce a znamenitého provedení, vařáků na přízi a zboží, plechových kotlů (vařáků na louh), vařáků na celulózu, kotlů pro rozehřívání asfaltu, kotlů na vaření mýdla, parních aparátů pro přízi a zboží, zařízení pro kontinuální oxidaci, mansardových prejzů, mansard s pláty z měkké oceli, lisovacích destiček, pivovarských pánví, chladicích štoků, rezervoárů, trubkových předehřívačů, potrubních rozvodů, střech z vlnitého plechu.

Stavebních a strojních odlitků, sloupů, schodů, litinových oken (velký výběr modelů), topenišť, válců pro každý účel, žebrových, hrdlových a přírubových trubek, dílů tkalcovských stavů (k dispozici modely všech druhů), kanálových mříží, dílů oplocení, nožek ke kamnům, obložení záhonů, dveřních klik.

Odlitků v mosazi, bronzu a kompozici.

Další data se vztahují k závěrečnému období existence firmy. Za války, stejně jako mnoho dalších podniků v Říši a na obsazených územích, se zapojila i firma Bönisch do válečné výroby. V rámci utajení jí bylo přiděleno kódové označení "coa". Seznam trojpísmenných kódů caa - czz spatřil světlo světa v březnu 1941, nicméně kódy z této série byly jednotlivým subjektům přidělovány už dříve. Mezi sběrateli nebyl doposud zjištěn žádný artefakt s výše specifikovaným kódovým označením, jaké konkrétní výrobky byly produkovány pro válečné účely je tedy prozatím zahaleno tajemstvím.

Soudním výnosem ze dne 8. října 1942 přechází vlastnické právo na firmu Arno Plauert, továrna obráběcích strojů , a jak již bylo poznamenáno dříve, právně firma Bönisch zaniká výmazem z Obchodního rejstříku 20. listopadu 1942. Informace z průběhu jednání o koupi podává v originále německy psaný dokument, jehož český překlad je níže:

Panu
Ing. Oskaru Bönischovi
Warnsdorf, Rathausstraße

DrPl/Hg 1.9.1942

V návaznosti na jednání mnou dnes s Vámi vedená, potvrzuji takto písemně mnou Vám učiněný návrh o koupi:

Firma Arno Plauert převezme, jak již bylo navrženo v mém posledním dopisu ze dne 1.8.1942, firmu Bönisch k rozhodnému dni 31.7.1942 na základě firmou Bönisch sestavené obchodní rozvahy pod podmínkou správnosti hodnot v ní uvedených, jejichž překontrolování bude provedeno namátkovou zkouškou.

Ing. Oskaru Bönischovi by náležely následující částky k vyplacení v hotovosti:

Kapitálový účet Ing. Oskar Bönisch RM 110.041,98
Rezervní fond RM 2.639,72
Dědici W.Bönische RM 23.802,35
Zisk za obchodní období 1.1. - 31.7.1942 RM 6.469,64
Celkový obnos RM 142.953,69

Následně by byl pan Ing. Oskar Bönisch nejprve přijat jako likvidátor a posléze jako technický poradce firmy Plauert s měsíčním platem ve výši 700,- říšských marek po dobu 25 měsíců.

Další ujednání týkající se kupní smlouvy by musela být poté stanovena právním zástupcem.

Prosím Vás o brzké zaujetí stanoviska.

S německým pozdravem
Arno Plauert
továrna obráběcích strojů

Firma Plauert a posléze TOS měly v bývalém podniku Bönisch podle slov pamětníků výrobu dílů, rovněž zde probíhaly opravy parních kotlů pro oblast Liberec - Litoměřice. V roce 1966 byl areál převeden Technickým službám. To už je ovšem jiná historie.

Závěrem je potřeba říci, že ne vše k dané problematice bylo objeveno a napsáno, nastíněné téma je stále živé. Pokud čtenáři budou mít jakékoliv další, byť zdánlivě sebenepatrnější, informace, dodatky, upřesnění či připomínky týkající se firmy Bönisch a jejich výrobků, budu za ně nesmírně vděčný.

text Ing. Petr Eliáš, Přerov
ostatní materiály označeny, nebo archiv autora
JavaScript DHTML Menu Powered by Milonic